O světovém Jamboree se mezi skauty hodně mluví. Přeci jenom je to největší skautská akce, koná se jednou za 4 roky pokaždé v jiné zemi a jako účastník má každý skaut nárok na účast pouze jednou. Naneštěstí jsou místa limitovaná, a tak platí pravidlo "kdo dřív přijde, ten dřív mele". Z našeho střediska jsme nakonec "mlely" čtyři - Johana Vařeková, Lenka Slámová, Terka Švikovská a já, Bára Šedinová. Už rok před akcí samotnou se celá česká výprava seznámila mezi sebou. Kontingent všech českých účastníků byl rozdělen do čtyř jamoddílů, které konaly svá vlastní menší, avšak neméně zábavná, setkání. Všechno to vypuklo naplno letos v létě. Odletěli jsme 26. 7. 2015 dopoledne a den nato byl celý náš jamoddíl v Japonsku. Prvních pár dní po příjezdu do areálu jsme věnovali stavbě tábora, měli jsme to o trochu složitější než jiné kontingenty - na reprezentaci naší vlasti jsme si přivezli typické podsady.
Čtyři dny po příletu už kolem nás stálo rozsáhlé stanové městečko. Ten den večer jsme viděli zahajovací ceremoniál, v něm šlo o představení podstaty jamboree a skautingu, také jsem viděli japonského prince. Myslím, že nás to všechno nadchlo pro věc ještě víc. Další den ráno už byl opravdový první den s programem. Během následujících 9 dnů jsme si prošli různými programy, např. prostředkem stánků jsme se učili o kultuře jednotlivých zemí, vědě, globálním rozvoji atd., jeli jsme do jeskyní, vesničky a do zelených kopců v rámci přírodního programu, ale pro mě zdaleka nejzajímavější program byl výlet do Hirošimy. Navštívili jsme toto město jeden den před výročím zasažení A-bombou a prohlédly si jeho muzeum a slyšeli jsme proslovy ostatních skautů. Byl to velice silný zážitek.
Po skoro dvou týdnech, ve kterých jsem potkala více přátelských a milých lidí, než snad v mém dosavadním životě a udělala si pár skvělých kamarádů, jsme museli začít balit. Večer byl zakončovací ceremoniál, kde Japonsko předalo skautskou vlajku USA, Mexiku a Kanadě, které budou pořádat další světové Jamboree. Na konci byl pro nás připraven koncert a ohňostroj.
Následující den ráno jsme balili a bourali tábor už naplno. Do večera celý náš oddíl odlétal do Tokya. Jako celou dobu, bylo čtyřiceti stupňové vedro, ale záhadným způsobem se nám povedlo vše nacpat do krosen a už jsme seděli v klimatizovaném letadla z Ube. Po necelých 2 hodinách jsme byli v hlavním městě. Zde jsme dojeli metrem s pomocí místních skautů do ubytovny a druhý den jsme se rozjeli do hostitelských rodin. Tam jsme strávili další dvě noci a dva dny, kdy jsme byli např. na oficiálním přivítání městské části Setagaya pro nás a jeden britský oddíl, v centru Tokya, na Harajuku, TokyoTower nebo v nejznámějším japonském chrámu. Avšak i s Tokyem jsme se museli rozloučit a 10. 8. 2015 jsme nasedli do letadla z Tokya do Paříže a pak do Prahy. Po 24 hodinové cestě jsme se ocitli zpět na Letišti Václava Havla.
Jamboree je jednoznačně jedním z nejlepších zážitků mého života a rozhodně podpořilo moje přesvědčení, že nezáleží na náboženství, barvě pleti ani ničem podobném,skautské ideály spojují svět.
Bára Šedinová - Vydra
Téma: Zprávy z akcí